Od jakého věku se děti začínají stydět? A znamená to, že by je rodiče měli respektovat, pokud se třeba začínají zamykat v koupelně?
To je individuální, ale většinou se děti za svou nahotu stydí s příchodem puberty, tedy po desátém roku života. V čase, kdy se začíná jejich tělo měnit v dospělé. Rodiče by měli jejich stud respektovat. Nechat dítě, aby si samo určilo, kde je hranice jeho soukromí.
Je normální, aby se rodiče před dětmi producírovali nazí? Nemůže to děti nějak negativně ovlivnit?
Nahota má své meze. Vidět svlečené rodiče na místech kam nahota patří a je přirozená, je naprosto v pořádku. Myslím tím koupelnu, postel, šatnu, saunu… Pokud ale rodič sedí nahý u nedělního oběda nebo večer u televize, může to dítě ovlivnit negativně. Platí zde pravidlo “všeho s mírou”.
Co dělat v případě, že se děti stydí až moc, nechtějí se například převlíkat při tělocviku ve škole ani před osobami stejného pohlaví?
Pokud je dítě přehnaně stydlivé, může to být důsledkem špatného pojetí nahoty v rodině. Pak by se rodiče měli ptát sami sebe, kde udělali chybu a snažit se ji napravit. Důležité je s dětmi mluvit. O všem, co je napadá, o všem, co napadá jejich děti. Důvodem přehnaného studu může být také nedostatek sebevědomí. Dítě si připadá ošklivé, něco se mu na jeho těle nelíbí. Pak opět přichází mluvení. Rodič musí dítě podpořit, ocenit, chválit, vysvětlovat.
Měla by existovat nějaká "pravidla" v rodině, jak k nahotě přistupovat?
Pravidlem je přirozenost. Sdílet nahotu tak, jak je to příjemné rodičům i jejich dětem. Snažit se nacítit, jak to mají ostatní v rodině a najít v tom kompromis.
Dá se říct, že u rodin, které jsou v tomto ohledu takové "liberálnější" a víc s dětmi mluví o sexu, jsou pak děti lépe připraveny na vlastní sexuální život v dospívání/dospělosti?
Připravenost na sexuální život, potažmo jeho kvalita není jen o nahotě nebo o tom, jak moc rodiče s dětmi o sexu mluví. V sexu se odráží celá osobnost člověka. Každopádně mluvit o něm, je správné. Učí to děti, že sexuální život není tabu a jeho kvalita je v partnerském soužití důležitá. Opět zde platí pravidlo “všeho s mírou”. Rodič by měl rozpoznat, kdy a o čem dítě mluvit chce. Netrápit ho nevyžádanými informacemi.