Pacient

1. část

Na skupinové terapii, 2. den hospitalizace

“Alexi, a proč jste jedl ty muchomůrky? (Vysvětlivky: muchomůrka zelená přezdívaná kalich smrti).

“Říkal sem si proč to nezkusit.”

“A jaké to bylo?”

“To už moc nevím.”

“Jakto? Nepamatujete si to?”

“Pamatuju si až když sem se probral po pár dnech na áru.”

“Litujete toho teď?

“Asi ne.”

“Asi?”

“Kdybych umřel, měl bych klid.”

“Vy možná ano, ale co vaši blízcí?” “Ty jen trápím.”

“Jste tu proto, aby se to už nedělo, přeci.”

“Hmm.”

“Vám se nechce mluvit?” “Ne.”

“Chápu, nechcete se nám alespoň krátce představit?”

“Je mi 32, mám bipolárku a beru drogy.”

“Jak dlouho berete drogy?”

“Už od patnácti, všechno možný, hlavně perník.”

“Léčil jste se už někdy?”

“Šestnáctkrát. Vždycky to podělám.”

“Jak vám teď je?”

“Hrozně.”

“Proč?”

“Dělám ostatním problémy.”

2. část

Zápis terapeutického týmu, 4. den hospitalizace

Pacient převezen z FN Olomouc, kde byl 21 dní hospitalizován se závažnou intoxikací jedovatými houbami. Trpí bipolární poruchou. Opakovaně hospitalizován na oddělení akutní péče a oddělení léčby závislosti. Od 15ti let užívá návykové látky, převážně pervitin nitrožilně. Bipolární porucha diagnostikována ve 20ti letech. Od té doby medikován, avšak léky užívá nepravidelně. Nyní v těžké depresivní fázi. V důsledku toho změněná medikace. Pacient je klidný, milý, ochotně spolupracuje, v komunitě přizpůsobivý. S ohledem na jeho aktuální stav uvolňujeme denní režim, povinné aktivity bude plnit dle vlastního uvážení.

3. část

Na ranní komunitě, 16. den hospitalizace

“Alexi, co vy? Jak jste se včera měl? Jak vám je?

“Pořád stejný, nic moc”

“Můžeme pro vás něco udělat? “Pusťte mě domů.”

“Co byste tam dělal?”

“Fetoval bych a bylo by mi líp.”

“Buďte trpělivý. Až zaberou léky, bude to veselejší.”

“Hmm.”

4. část

Zápis v deníku, 22. den hospitalizace

5. část

Na ranní komunitě (Ihned po příchodu terapeutického týmu, který se ještě neposadil), 30. den hospitalizace

“Tak vám všem chci říct, že sem se dobře vyspal. A napsal sem se na všechny aktivity. Půjdu i na volejbal a povedu samořídící skupinu. Tady Háňa mi s tím pomůže. Viď, Haňuško? Chtěl bych po komunitě mluvit s panem doktorem a taky s terapeutem. Abysme všechno probrali a tak. Jo já zapomněl říct, jak sem se včera měl. Dobrý, fakt dobrý. Volal sem tátovi, byl rád. Máma se mnou mluvit nechtěla, je naštvaná a to mi je moc líto. Jsem debil, hrozně jí trápim, já vim. Mám jí rád a chtěl bych jí to všechno nějak vynahradit.”

“Alexi, koukám, že ….”

“Počkejte, ještě sem chtěl říct, že sem začal cvičit.”

“Alexi, jsem rád, že dnes nejste skoupý na slovo, ale nechte mě, prosím, domluvit.”

“Aha, promiňte doktore. Ale to byla fakt prča. Řekl sem Hance, že budeme hubnout. Uznejte, má pár kilo navíc, ale je krásná samozřejmě. To jí vůbec nechci urazit. Vážně, mě se líbí. Ale taky aby byla zdravá, cholesterol, cukr a tak…”

“Alexi, my jsme moc rádi, že máte ukecanou náladu. Chápu, že si musíte vynahradit ten měsíc, co jste mlčel, ale prosím, nechte také prostor ostatním.”

“No dobře, ale kdybych vám to dopověděl, to byste se nasmáli. Haňuš si vzala sportovní úbor, to sem padnul. Škoda, že nemá ty modrý trenýrky a bílý tričko. Já bych si vzal červený. Jako dřív, pamatujete?”

“Víte co, Alexi? Tak nám tu historku sepište. Až budeme mít prostor, společně si jí přečteme.”

“Tyjo, super nápad, doktore. Díky, fakt díky.”

6.část

Na pánské toaletě, ten samý den

“Haló, kdo je na tom záchodě tak dlouho? Sestři, tam je někdo už půl hodiny zavřenej.”

“Neřvi, vole. To sem já, Alex.”

“Co tam děláš tak dlouho? Ty vole, ty tam někoho máš, že jo?” “Jo, ale ticho.”

“Z toho bude průser, kámo.”

7.část

Na skupině, ten samý den

“Dobré odpoledne. Máme tu nového pacienta. Jmenuje se Martin. Martine, můžete se, prosím, krátce představit?”

“Paní terapeutko, mohl bych dneska vést skupinu místo vás?” “Alexi, děkuji za nabídku, oceňuji vaši aktivitu, ale skupinu musím vést já. Taková jsou dnešní pravidla.”

“To je škoda. Myslel sem, že byste si odpočinula, musíte toho mít už plný zuby. Pořád ty samý kecy dokola. Jak dlouho tu vlastně pracujete?”

“Alexi, teď měl mít slovo Martin.”

“Jo jo, tak já už mlčím. Se du podívat z okna, abych nerušil.”

“Dobře, ale opravdu zkuste nerušit ostatní. Díky”

“Jako venku leje? Před chvílí svítilo sluníčko. To je bordel.”

“Dík, že jste mi vyhověl. Co takhle se jít proskočit na chodbu a pokud možno se nevracet?”

“Fakt můžu? Joooo, super. Dík.”

“Jestli se ale vrátíte, vyvedu vás a přivážu za nohu k židli”.

“Vtipná, vtipná. Nee, už fakt mizím. Respekt.”

8.část

Zápis terapeutického týmu, ten samý den večer

Pacient v manické fázy. Verbalizuje zlepšení stavu, cítí se mnohem lépe, je povídavý, usměvavý, avšak těžko usměrnitelný. Dle jeho slov se nálada pomalu zlepšuje asi tak 5 dní. Denní program dodržuje, ikdyž svou aktivitou narušuje. Dnes přistižen při sexuálním aktu na pánské toaletě. Nutno upravit medikaci a nastavit individuální režim. Zítra na ranní komunitě vyřešit hrubé porušení léčebného řádu, avšak s přihlédnutím na aktuální stav pacienta. V případě zhoršení stavu a neschopnost zapojit se do léčebného programu, nutno pacienta přeložit na akutní oddělení.

9. část

Druhý den na ranní komunitě

“Dobré ráno všem. Dnes začneme bohužel poněkud z ostra. Máme informaci, že se včera na pánské toaletě někdo spustil. Zkrátka se tam dělo něco, co může být sice fajn, ale je to proti léčebnému řádu. Chce nám k tomu někdo něco říct?”

“No tak já bych k tomu s dovolením něco měl.”

“Povídejte, Alexi.”

“Tak asi všichni víme, že sem to byl já. Chápejte, já se zamiloval. Moc se omluvám, nemohl sem si pomoc. Každopádně nechci, aby za to byla viněna moje tá nó … přítelkyně.”

“Alexi, moc si ceníme vaší upřímnosti, asi ale víte, že jsou vztahy v komunitě zakázané. Máme tu tedy rovnou dvě těžká porušení léčebného řádu - sexuální poměr v prostorách léčebny a vztah v komunitě.”

“Já vím. Omlouvám se. To jsem zase podělal. Chápu, že mě vyhodíte, ale moc vás prosím, jen mě. Ona za to nemůže. Asi všichni víme, která z přítomných dam to je, ale prosím, můžeme se tvářit, že to nevíme? Plnou zodpovědnost přebírám na sebe. Jsem chlap a neměl jsem jí do takový situace dostat. Měl jsem jí ochránit.”

“Včera večer za námi byl Jakub, předseda komunity a žádal nás jménem všech, abychom z toho nic nedělali. Pěl na vás samou chválu. Všichni vás tu mají rádi, chodí si k vám pro rady, jste prý hodný a spravedlivý, zkušený. I my jsme toho názoru a proto porušení řádu zdůvodňujeme manickým stavem, do kterého jste se nám bohužel dostal. Po komunitě si individuálně promluvíme, jak budeme v léčbě dál pokračovat. Vy máte za úkol probrat s vaší láskou, zda se jedná o vztah nebo jen jednorázové vzplanutí. V případě, že jde o vztah, bude muset jeden z vás komunitu opustit. Naše doporučení - Není to vztah, byla to jednorázovka. Vztah si necháme po léčbě. - Ikdyž víte, jak to je se vztahy z léčebny? O tom jsme mluvili tisíckrát. Tak, to byste měli. Záměrně vám už Alexi nedávám slovo, protože by už další pacienti neměli šanci promluvit. Vím, že nám chcete poděkovat a projevit sympatie, takže jako by se stalo. Tak. Niky, jak jste se včera měla?”

10. část

V ordinaci lékaře, 37. den hospitalizace

“Dále.”

“Dobrý den, doktore. Nenechte se rušit, já si tady jen uvařim kafe. Dáte si taky?”

“Alexi, kafe si dám, vy možná také, ale rozhodně né u mě v ordinaci. Máte pocit, že by ke mě měli chodit pacienti na kávu?”

“Vy asi myslíte, že né, co?” “Přesně tak.” “A můžu k terapeutům?”

“Ne.” “Tak pokecáme na skupině.”

11. část

Lekce jógy, ten samý den

“Nááááádech a výýýýýýdech, zaujmeme pozici dítěte…”

“Slečno terapeutko, jak se jmenujete?”

“Alexi, představovala jsem se na začátku a teď nerušte, prosím.”

“Já jen, jestli byste se nemohla trochu otočit? Jako zadkem ke mě, abych měl lepší výhled. Takhle jako taky dobrý, ale přeci jenom zadky mám radši.”

12. část

Zápis terapeutického týmu, ten samý den večer

Pacient narušuje režim komunity, není schopen z léčby čerpat. Manické naladění zcela zamezuje dodržování pravidel. Je si svého stavu vědom, snaží se spolupracovat. Po dohodě dnes převezen na oddělení akutní péče ke stabilizaci stavu. Poté návrat k nám na oddělení k dokončení léčby závislosti.

13. část

Na ranní komunitě, 47. den hospitalizace

“Alexi, vítáme vás zpět. Jak se máte? Jak vám je?”

“Konečně jsem zpátky. Je mi teď dobře. Jsem rád, že už tu není Háňa a já se můžu konečně soustředit na léčbu. Předtím to byl úlet. Hanka mi hned druhý den po tom extémpóre na záchodě nabízela trávu. To by byl průšvih. Je dobře, že jste jí vyhodili. Budu se teď snažit, chci to konečně dotáhnout. Dokonce jsem se usmířil s mámou, byla tu dokonce za mnou. Moc mi nevěří, ale to chápu. Chtěl by to dokázat už kvůli ní.”

14. část

Na ranní komunitě, 95. den hospitalizace

“Dnes začneme rozloučením s Alexem. Alexi, pojďte prosím k nám. Jménem celého terapeutického týmu vám gratuluji k úspěšnému dokončení léčby. I přes počáteční těžké období jste to zvládnul skvěle. Vaše přítomnost pomohla nejen vám, ale i mnohým spolupacientům, kteří si, díky vaší otevřenosti a upřímnosti, vzali mnoho z vašeho příběhu. Byl jste cenným členem komunity, a to díky vaší empatii a zájmu o druhé. Zeptám se vás ještě kam od nás půjdete a jaké máte plány na následujících pár dní? “Přijede pro mě táta a půjdu domů, k rodičům. Vím, že jsem už dost starý na to, abych bydlel sám a tak na tom chci zapracovat. Odklepli mi invalidní důchod a mám rozjedené nějaké brigády. Hned zítra jdu na dva pohovory, tak snad to klapne. Něco našetřím a pronajmu si byt.”

“Budeme vám držet palce, Alexi.”

“Moc vám děkuju. Jsem rád, že jsem tu byl. Moc jste mi pomohli. Asi se mi bude i stejskat. Byli jste na mě moc hodný, když to někdy asi nebylo lehký. Díky moc.”

“Hodně štěstí v novém životě, Alexi.

15. část

Na ranní komunitě, o 4 měsíce později

“Dobré ráno všem. Dnes začneme přivítáním nového člena komunity. Alexi, prosím, můžete se krátce představit?”