Přes všechno popsané v prvním díle, což nevypadá jako procházka růžovou zahradou, je druhá kategorie toxického ticha mnohem zákeřnější. Na začátku nestojí hádka a není tudíž zjevné, kdy to celé začalo. Partneři si ani nejsou jistí, která věta, pohled nebo grimasa dusno spustila.
Toxické ticho z opakujících se „křivd“ je velmi častým jevem mezi partnery, kteří spolu neumí dobře komunikovat. Co to znamená? Zkusme si to ukázat na příkladu.
Očekávání a realita
Manželka je na mateřské, stará se o děti a je celé dny sama doma. Trpí nedostatkem styku s manželem, kamarádkami a je pod tlakem malých dětí, které vyžadují neustálou pozornost. Manželovi v duchu vyčítá, že má lepší život, protože chodí do práce a od narození dětí se jeho život vlastně nijak nezměnil. Přeje si, aby manžel přišel z práce, ocenil, jak to má těžké, pohladil ji a pochválil. To vše se ale odehrává jen v jejích fantaziích. Když manžel dorazí skutečně z práce domů, a jeho chování neodpovídá představě, kterou si manželka vytvořila, dochází k tiché deformaci komunikace.
Manžel vstupuje do dveří a myslí si, že se od něj očekává, aby převzal péči o děti, aby si manželka odpočinula. Nasazuje výraz, že je hrozně unavený z práce a že toho měl moc. V tento okamžik se v manželčině hlavě střetává konfrontace očekávání a reality. Výsledkem je naštvání a místo hezkého večera, který si oba v duchu přáli, přichází první výčitka. Je jedno, jestli ze strany manželky nebo manžela. „Jsi celej den doma a nebyla jsi schopná uklidit ty krabice z chodby zpátky do skříně?“ Nebo naopak - „Celý den si piješ kafíčko s kolegama, já jsem tady úplně na všechno sama a pak ještě dáš blbě prádlo do sušičky a přiděláváš mi práci?“
Řešení? Narovnání komunikace
Vidíte? Očekávání a realita se v obou partnerech radikálně lišily. Výsledkem je pak situace, kdy přichází toxická atmosféra (někdy se jí říká agresivní ticho), v níž se manželé baví jen o provozních věcech. „Kup, prosím, zítra kuře a zastav se v déemku pro prací prášek.“ Nemohl bys ve čtvrtek na třídní schůzky?“
Udržovací konverzace najednou zaplní prostor, který je normálně určen pro normální výměnu informací, intimní gesta, polibek, vzájemné porozumění, výzvy k sexu či sdílení nějaké aktivity. Vztah nadále zdánlivě funguje, muž i žena si dávají pozor, aby plnili své povinnosti, ale jde jen o naleštěnou karosérii, která skrývá pokažený motor.
Pokud se partneři neodhodlají k narovnání komunikace a neví si s tím rady, jejich vnitřní fantazijní životy se začínají čím dál tím víc lišit od toho života, kerý chtějí s partnerem žít. Ten druhý ale neví, co se odehrává v hlavě toho prvního a naopak. Manžel chodí domů naštvanější a naštvanější, protože už předem očekává otrávenou manželku a proud výčitek. Snaží se si výčitky zapamatovat a postupně je „odškrtávat“, atmosféra se ale nelepší. Neuvědomuje si totiž, že manželce nejde o špatně naskládané prádlo do sušičky, ale o ocenění, jak to má těžké.
A naopak. Pokud manželka nesdělí partnerovi, co od něj očekává po návratu domů, nikdy sám nepřijde na to, co se od něj očekává.
základní rady, jak odšpuntovat dusno:
Odstraňte z komunikace ironii a sarkasmus.
Když manžel našlape na vytřenou podlahu, neříkejte: „My už se doma nezouváme?“ Místo toho formulujte svůj požadavek bez emocionálního zabarvení: „Miláčku, já tady vytřela a ty jsi mi tu nasvinil. Prosím tě, teď si to utři po sobě sám.
Nepoužívejte číslovky, znásobující partnerův přestupek
Už tisíckrát jsem ti říkal. Nevím, kolikrát ti to musím říct, abys to nedělal. Místo toho kritizujte jen ten momentální „hřích“.
Nepřirovnávejte partnera k příbuzenstvu
Jsi úplně stejná jako tvoje matka.
Převraťte v sobě model oběti, které ten druhý „škodí“. Začněte řešit nejdřív sebe. Zeptejte se partnera, co od vás očekává. První krůček je sice nejtěžší, ale jiná cesta k šťastnějšímu vztahu nevede.