top of page
  • Obrázek autoraDavid Shorf

Jak odšpuntovat dusno ve vztahu (dusno pramenící z hádky)

Znáte to. Stává se to téměř každému páru. Nečekaně mezi vás zavítá noční můra jménem manželské dusno. Může přijít s velkou pompou po intenzivní hádce anebo plíživě jako následek zcela bezvýznamné konverzace.


Dusno po hádce je přitom ta přijatelnější varianta této hojně rozšířené „vztahové virózy“. I když se totiž partneři po konfliktu uzavřou a nekomunikují, je oběma jasné, co je příčinou jejich „agresivního ticha“. Po ochladnutí emocí si postupně (každý partner svým tempem) uvědomují, že se jim situace nelíbí, mrzí je, že ke konfliktu vůbec došlo, nepřejí si tichou domácnost, ale nevědí, jak se vrátit k „jednacímu stolu“.


Jaký je obvyklý scénář, který v mnoha případech navazuje na hádku a promění normální komunikaci v nepříjemně toxické ticho?


Zbavte se chybných vzorců chování

Partnerům se v této fázi honí hlavou spousta myšlenek a většina z nich je protichůdných. Na jedné straně jde o negativní pocity z doznívající hádky, které jsou namířené proti partnerovi či partnerce. Na straně druhé pak touha po usmíření. Přemýšlení o udobřování je však v mysli obou partnerů konfrontováno se zkušenostmi z minulých hádek. Mozek je orgán, který neustále poměřuje nové situace se situacemi, které už zažil. Proto některé usmiřovací myšlenky vypadají třeba takto: Proč se mám zase omlouvat, když si nemyslím, že jsem něco provedl. Proč prostě nepřijde a neomluví se. Kde je hranice mojí důstojnosti, když se budu za všechno omlouvat. Posledně jsem se omluvil/a a on/ona řekl/a, že to nebylo míněno upřímně…


Tyhle nechtěné myšlenky, vyvolané obavami z předchozích konfliktů odvádí vaší pozornost od toho důležitého. Pokuste se je schovat na chvíli do šuplíku (když už je nemůžete vymazat) a zkuste pochopit, co se mezi vámi odehrálo, ale hlavně také - co by se mělo odehrávat.


Uvědomte si, že hrajete v jednom týmu

V první řade si uvědomte, že ve vztahu máte fungovat jako tým a nesoupeřit jako protivníci, kteří si počítají body za výhry. V partnerství nikdy nebude vítěz a poražený. Když se dostanete do problémů, prohráváte oba. Když se tyto situace naučíte překonávat, budete vítězit společně. Pokud se mezi vámi popsané situace dějí, musíte něco změnit. Nemůžete opakovat stejné vzorce chování a očekávat jiné výsledky.


Prvním krokem je mluvit o pocitech toho druhého v době míru. Během válečného stavu toho moc nevyřešíte, protože málokdo se umí odosobnit a klidně vyslechnout druhou stranu. Zejména pod palbou kritiky a výčitek. Zkuste si slíbit, že poslední konflikt proberete v následujícím mírovém období. (Pozor, to neznamená, že máte hádku ukončit, nechat nevyřešenou a exportovat ji do budoucnosti, bavíme se o posledním střetu - někde prostě musíte začít).


Párům se často stává, že střídají období války a míru jako na běžícím páse a když mají zrovna „slunečno“, nechce se jim otevírat bolavá témata, protože si nechtějí vzácné období míru kazit. Nevyřešené problémy se ale v přístím „válečném“ konfliktu vracejí a cyklus tak pokračuje donekonečna.


Důležitá poznámka! Tady je místo pro malou pauzu. Než začnete rozebírat hádku, uvědomte si, že ve vztahu neexistuje objektivní pravda, existují jen pocity, které každý z partnerů má. Není tedy důležité hledat „kdo měl pravdu“, ale přijmout, jak se váš partner cítí. Jestli například vaše žena cítí, že není dost milovaná, že jí z vaší strany chybí demonstrace lásky a zájem, vyslechněte ji a snažte se její pocit přijmout. Potlačte vaši automatickou reakci, kdy zaujmete defenzivní roli a začnete obhajovat, že to tak není a přinášet důkazy o tom, kolikrát jste přinesl kytku nebo umyl nádobí. Povede to jenom k prohloubení jejího pocitu, že ji nechápete. Vaše partnerka to tak cítí a s tím se smiřte. Nevymlouvejte jí to. Přijměte to. Zamyslete se nad tím, co cítí a místo hledání „pravdy“ a vršení příkladů, že to tak není, ji třeba obejměte. Samotný akt objetí její pocit samozřejmě nezmění, ale ona bude šťastná, že jste ji umožnil sdílet její emocionální rozpoložení. Nad tím, jak změnit její pocit, můžete začít pracovat postupně po malých, ale uvěřitelných krůčcích. Až poté, co se vám rozleží v hlavě, co vám chtěla sdělit.


Tak, teď si představte, že se nacházíte v mírových časech. To je příležitost si říct, jak se příště „správně pohádat“. To zní divně, co? Správná hádka by měla každému z partnerů umožnit „vyventilovat“ to, co ho trápí a zároveň si poslechnout partnerův postoj. Z hádky by se nemělo odcházet se slovy, stejně si řekneš, co chceš, nebo tebe neukřičím, takže jdu do hospody. Měli bychom v sobě rovněž udržet věty, které by nás mohly druhý den mrzet, protože se těžko berou zpět.


Nejdůležitější fáze je ale samotné finále hádky. Na konci byste se měli zdržet závěrečného proslovu, kterým dominantnější z partnerů shrne hádku tak, aby vyzněla vítězněji pro něj. Měli byste být prostě jen spokojení, že jste partnerovi sdělili to, co jste chtěli. Neočekávejte absolutní pochopení. Spokojte se s tím, že jste do partnerovy mysli zaseli semínko, které bude v následujícím období klíčit. Můžete si říct, že jste spokojení, jak jste se pohádali a že se k důkladnějšímu probírání dostanete v období slunečna. Považujte noc za dělící čáru a s rozbřeskem a novým dnem se klidně k problému vraťte a dokončete s úplně jinou náladou.



Comments


bottom of page