Dospívání představuje období zásadních životních změn. A také období, kdy dítě intenzivně prožívá pocit zklamání, odmítnutí, osamělosti, neúspěchu či neporozumění. Určitá míra úzkosti je přirozená, ale pokud vaše dítě ztrácí zájem o své záliby i běžné činnosti, má potíže se spánkem či jídlem a trápí ho silné obavy z budoucnosti, je na místě zpozornět. Co můžu jako rodič dělat, když míra psychické nepohody dítěte přeroste únosnou mez?
1. Nevyčítejte dítěti, že už není takové, jako dřív.
„Bývala tak veselá! Takové naše sluníčko.” „Vždycky se ve škole hlásil a nikdy nezapomněl na žádný domácí úkol. A teď?” „Vždycky se s ní dalo perfektně vyjít, co jsme jí řekli, to udělala. Ale v poslední době se neustále hádáme.”
Máte pocit, že tak trochu slyšíte sami sebe? Je bláhové si myslet, že naše děti zůstanou takovými, jakými si je pamatujeme z oslavy sedmých narozenin. Dospívající děti sevymezují, tápou, hledají, revoltují. Nekritizujte je za to, nevyčítejte. Smiřte se s tím, že se mění.
2. Nesrovnávejte své dítě s ostatními.
„Podívej se na svou sestru. Jak to skvěle zvládá - školu i kroužky, a navíc má pořád dobrou náladu!”
Vaše dítě je jedinečné. Proč by se mělo chovat jako spolužák nebo starší sestra? Srovnávání dětí častokrát vede k zesílení pocitu vlastní nedostatečnosti. A kromě toho ničeho nedocílíte.
3. Méně kontrolujte.
Možná jste byli zvyklí, že vás syn či dcera poslouchá téměř na slovo. Vaše dítě si ale v procesu dospívání potřebuje prohloubit vědomí vlastní zodpovědnosti a samostatnosti. Dopřejte mu proto svobodu a prostor. Nechte ho zvolit si oblečení nebo hudbu, jakou bude poslouchat. I když nad ní třeba kroutíte hlavou. :) V žádném případě to neznamená, že tím přijdete o svou rodičovskou autoritu.
4. Nehledejte viníka.
Místo toho, aby rodiče vyšli svým úzkostným dětem vstříc, se často zabývají hledáním něčeho či někoho, kdo za současnou situaci může. Z problémů viní používání telefonu a sociální média, “problémovou” spolužačku z vyššího ročníku, nebo to, že dítě přestalo chodit do hodin klavíru a začalo se nudit. Teď je čas soustředit se na přítomnost.
5. Nezpochybňujte a nezlehčujte pocity dítěte.
„Jsou lidi, co jsou na tom mnohem hůř než ty. Co mají říkat ti, v jejichž zemi je válka a bída To jsou teprve opravdové starosti.”„Ale prosím tě, z toho se vyspíš.”
Věřte, že bolest vašich dětí je opravdová. Není vymyšlená a není naschvál. Zkuste ji nebagatelizovat.
6. Poskytněte bezpečí a oporu.
Dávejte svému dítěte jasně najevo, že ho máte rádi a že vám na něm záleží. V dítěti byste neměli vyvolat pocit, že vás svou úzkostností nějak zklamalo. Fungujte jako záruka stability v momentálně nepřehledném světě svého dítěte.
7. Dopřejte dítěti odpočinek.
Všichni potřebujeme odpočívat. Tak schválně – kolik času má vaše dítě jenom pro sebe? A neřešte, jestli je přitom “na mobilu” nebo ne. Dopřejte mu čas, který může strávit zcela podle svých představ, a nijak to nekomentujte. Zároveň není nutné, abyste dítěti vyhledávali nové koníčky, aby “přišlo na jiné myšlenky.” Vaším úkolem je navázat s dítětem blízký vztah a vyjadřovat mu podporu. Ne ho co nejvíce zabavit.
8. Naslouchejte.
I když to tak někdy nemusí vypadat, vaše dítě vás potřebuje. Potřebuje cítit sounáležitost a blízkost, přestože si možná myslíte, že jste si přestali rozumět a vzájemně jste se odcizili. Zkuste si povídat a naslouchat. Dítě nehodnoťte, ale zkuste ho pochopit.
Místo obligátní otázky “Jak bylo ve škole? Jaké byly známky? Co jste psali za testy?” se zeptejte třeba takto:
„Co tě dnes potěšilo?”
„Jak se ti dnes dařilo?”
„Co ta tvoje kamarádka a ten její pes, už ji konečně začal poslouchat?”
Zároveň respektujte, když dítě zrovna nebude mít chuť si s vámi povídat. Netlačte na pilu.
9. Buďte trpěliví. Nepanikařte.
Je normální, že si občas nevíte rady. Když se rodiče setkají například se sebepoškozováním svých dětí, často mají tendenci panikařit, trestat a vyhrožovat. Vaše zoufalství je pochopitelné, ale zkuste zachovat klid. Je také důležité si uvědomit, že problémy se nevyřeší hned. Léčba deprese a úzkosti může trvat dlouho. Rodiče by měli být trpěliví a podporovat dítě během celého procesu.
10. Vyhledejte odbornou pomoc.
Nejste na to sami. Pokud cítíte, že se vaše dítě poslední dobou trápí, zpozorovali jste známky sebepoškozování či jiné známky toho, že všechno není v pořobraťte se na odborníky.